„Jsme obětí špatných zákonů“

– Bauhaus je snad jediná nadnárodní firma, která má své české sídlo v Brně. Neuvažovali jste v posledním roce kvůli problémům o stěhování?
První pozemek získala firma v roce 1993 právě v Brně, proto tu zůstala i centrála. Ivanovický market je velký problém, ale když se od něj oprostíme, v Brně nám nic nechybí.

– Měli jste někde v republice problém se stavbou dalšího marketu?
Ne, ani jediný soudní spor.

– Co byste dnes udělali jinak, kdybyste si chtěli na okraji Brna postavit další prodejnu?
Náš řetězec pracuje vždy shodně. Developer přišel a řekl, tady je pozemek. My chceme vědět, zda tam může být taková a taková stavba, pokud jste schopní území na to připravit, můžeme spolu podepsat smlouvu. Ne dříve. Postupovali bychom stejně, nic jsme podle zákona neporušili, protože jsme ani my nic neřešili. Pozemek i s územním rozhodnutím a oprávněním ke stavbě zajistil developer.

– Soudy o certifikát se táhnou už přes rok a vy zatím nemůžete obchod otevřít. Jak to prožíváte?
Soud rozhoduje výrazně nestandardně. Až po roce a půl, ve chvíli, kdy celý obchod stál, přiznal žalobě na certifikát odkladný účinek. Ten se ale vydává proto, aby případné stavbě zabránil, tahle už ale stála. To je absurdní.

– Rozhodnutí by mělo prý být již velmi brzy. Jaké bude?
Nemůžeme předjímat. Soud je zdlouhavý a nepřehledný. Velký problém je v samotném titulu autorizovaného inspektora, který certifikát vydal. Státní správa i soudy neví, jak se k němu stavět. Rukojmím je pak třetí strana, která už udělala investici, nabrala lidi, tečou jí náklady. Ale inspektora si uzákonil stát.

– Zahrajme si „co by, kdyby“. Jak rychle otevřete, pokud soud certifikát potvrdí?
Obchod je hotový, pořád ještě máme část zaměstnanců, které jsme na něj najali. Je v něm navezené zboží. Pokud by k tomu došlo, budeme schopní velmi rychle otevřít. Bude to ale záležet na dokončení kolaudace, snad by to bylo v řádech dnů.

– Uvádíte, že vám už kvůli tahanicím vznikla škoda sto milionů. To jsou nějaké kalkulace tržeb?
To je to, co jsme skutečně zaplatili, je to skutečná škoda. Předpokládali jsme, že na rozmezí září a října bychom otevřeli. Od té chvíle platíme zaměstnance, další provozní náklady například na údržbu a zabezpečení budovy, splácíme investiční úvěr. To je zbytečně vynaložených sto milionů.

– A jiný propočet, ušlý zisk, potenciální ztráta?
Spočítali jsme pouze, že pokud bychom museli odložit celou investici, byla by to škoda ve výši dva a čtvrt miliardy. Tu můžeme při neúspěchu v Česku vymáhat jako zahraniční skupina i v mezinárodní arbitráži.

– Vraťme se na začátek. Proč si vaše skupina opatřila ke stavbě právě certifikát a nešla cestou klasického stavebního povolení?
Za prvé, my nic neorganizovali. Investor, který je naším partnerem, uzavřel smlouvu s developerem. A to až poté, co nás developer ujistil, že na tom pozemku takový obchod může stát. My neurčovali, zda to má udělat stavebním povolením nebo certifikátem. To je hlavní.

– Lidé z Ivanovic ale právě certifikát považují za kličku, kterou šlo získat povolení snadněji…
Tak to není. Ani stát neví, co s existencí inspektorů dělat. Přitom vydal zákon, který je zakotvuje. Inspektora jmenuje ministr. Územní rozhodnutí zase vydal stavební úřad. Celá záležitost jde za státem. Spor není mezi aktivisty a Bauhausem, ale mezi aktivisty a státem. Investor je tady jako rukojmí. Cítíme se jako oběť nekvalitní státní správy.

– Překvapil vás tlak, který lidé z Ivanovic vyvinuli?
Otázka je, nakolik to je skutečně jejich tlak. Podle sociologického průzkumu, který dělala obec, občané Ivanovic souhlasí s tím, aby se ta lokalita dál rozvíjela tímto způsobem. Aktivisté ale předkládají svůj průzkum, ve kterém byla údajně většina proti.

– Odhlédněme od průzkumů, překvapilo vás, že aktivisté opravdu zatím mají navrch?
Zatím uspěli. Rozhodně nám vznikla škoda. A taky se jim podařilo připravit skoro osmdesát lidí o práci. Jestli tomuhle říkají úspěch, pak nevím. Chovají se absurdně.

– V čem?
Sdružení Nesehnutí je jedno, co budou napadat, hlavně že se tím zviditelní. Na jednu stranu bojují proti hobbymarketu. Ve chvíli, kdy jsme kvůli tomu museli propustit zaměstnance, jsou to oni, kdo chce jejich práva hájit.

– Nezkusili jste se tedy s Nesehnutím sejít a vysvětlit svůj pohled, že jste oběť špatných zákonů?
Nikdy jsme se nesešli, to je fakt. Podle mě by druhá strana jakoukoliv diskusi použila jen pro další zviditelnění, taková debata nemá smysl.

– Tři vaši zaměstnanci nám potvrdili, že ačkoli je od září 77 lidí propuštěno pro nadbytečnost, současně Bauhaus desítky nových zaměstnanců nabral. Hovoří tak o čistce v týmu. Je to pravda?
Takhle to není. Nefungujeme jako jedna velká skupina, ale jednotlivé prodejny, které si řeší tým samy. My jsme se pokusili část lidí určených pro Ivanovice na stávající brněnské prodejně zaměstnat, ale svrchovanost toho marketu tím nemůžeme narušit. Ale v době, kdy jsme propouštěli, jsme nenabírali.

– A kdy tedy, jak staré jsou poslední uzavřené pracovní smlouvy?
To teď z hlavy nevím. Život každého střediska běží nezávisle na sobě. Vedoucí musí mít svoji vlastní možnost si určit, že potřebuje více lidí třeba do přířezu, do zahrady a podobně. V době, kdy jsme museli přistoupit k tomu nepopulárnímu kroku, jsme ale určitě nepřijali nové lidi.

– Takže není pravda, že se na prodejně v posledních třech až čtyřech týdnech objevily až čtyři desítky nových tváří?
Ne, to je spekulace. Rozhodně jsme nepřijali nikoho, koho bychom dokázali nahradit zaměstnancem z Ivanovic. Již na začátku letošního roku jsme byli okolnostmi donuceni přijmout možnost hromadného propouštění. Až do června jsme ale bojovali o to, aby se propouštět nemuselo. Zlom nastal, když soud v červnu zamítl náš návrh na zrušení odkladného účinku.

– Podle sociálně-ekologické nevládní organizace Nesehnutí jste porušili zákon, když jste lidem předem neřekli, že kolem marketu ještě běží soudní spor. Věděli o něm?
Jejich trestní oznámení je nesmysl. V době, kdy jsme je nabírali, stavba běžela, bylo požádáno o kolaudaci a několik kolaudačních souhlasů už bylo přiděleno. Kvůli zaškolení jsme najímali lidi půl roku před otevřením, tedy dávno před rozhodnutím soudu.

– Lidé měli strach z hluku, navážení zboží a podobně. Jak se bude Ivanovickým žít s Bauhausem?
Nechceme nikdy lidem znepříjemňovat život. I na ostatních provozech se snažíme omezit navážení zboží, svícení, hraní rozhlasu a tak dál. Nemáme problém se v budoucnu s lidmi domluvit.


Obchod je hotový, máme část zaměstnanců, je v něm zboží. Otevřít jsme schopní velmi rychle. »

FAKTA Co se dělo se stavbou v Ivanovicích * březen 2010 – autorizovaný inspektor Milan Teigiser vydal certifikáty ke stavbě obchodu * červen 2010 – na poli v Brně-Ivanovicích začala stavba Bauhausu, ještě předtím ji u soudu napadli aktivisté * září 2011 – Městský soud v Praze přiznal odkladný účinek žalobě na certifikát, kterou podalo Nesehnutí. To zastavilo další práce, obchod byl přitom už hotový a bylo přijato asi 150 lidí * podzim 2011 – ačkoli bez kolaudace neměl Bauhaus stavbu užívat, během podzimu se obchod zcela zaplnil zbožím * únor 2012 – Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost proti rozhodnutí pražského soudu * březen 2012 – stížnost odmítl i Ústavní soud * červen 2012 – Bauhaus oznámil propuštění 77 zaměstnanců ke konci srpna * červenec 2012 – soud v Praze dosud o certifikátu nerozhodl, hovoří se však o řádu několika týdnů

Foto: Řídí Bauhaus Aleš Pacal pracuje pro Bauhaus od roku 1999, kdy nastoupil jako ředitel provozu prodejen. Od roku 2000 byl pověřen řízením společnosti v České republice nejprve jako prokurista, od roku 2003 je v pozici jednatele. V minulosti pracoval 3 roky na pozici provozního ředitele společnosti SPAR, 7 let strávil v obchodních provozech v Rakousku.

Foto: Jiří Salik Sláma, MF DNES

O autorovi: Michal Horák, michal. horak@mfdnes.cz

Zobrazeno 1x

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty + 18 =